Šance pro budovy, 27. února 2019
Šance pro budovy obecně souhlasí s potřebou, cíli a principy rekodifikace stavebního práva. Povolování staveb v Česku trvá neúměrně dlouhou dobu, což vede ke zbytečnému navyšování výdajů stavebníků a snižuje schopnost realizovat stavby podle potřeb a poptávky obyvatel, podnikatelů i veřejné správy. Proto vítáme systémovou snahu o zjednodušení povolovacího řízení při současném zajištění ochrany veřejného zájmu.
V oblasti stavebního hmotného práva je však třeba při návrhu paragrafového znění zákona dopracovat způsob posuzování plnění technických požadavků na stavby a jejich vymahatelnost.
V budovách trávíme 90 % času, budovy spotřebovávají 40 % veškeré energie, a je proto třeba zajistit jejich kvalitu, mj. z hlediska zdravého vnitřního prostředí a jejich nízké energetické náročnosti.
Z tohoto důvodu Šance pro budovy uplatňuje k věcnému záměru několik zásadních připomínek, které by měly být zohledněny při další přípravě nového stavebního zákona:
* Podle předvídané dokumentace pro povolení stavby, tak jak je ve věcnému záměru popsána, nebude možné provést zhodnocení plnění požadavků na kvalitu vnitřního prostředí (zajištění dostatečného větrání, zamezení letnímu přehřívání, akustickou pohodu, osvětlení), ani vypracovat průkaz energetické náročnosti a zhodnotit energetickou náročnost budovy. Tyto požadavky jsou přitom nejúčinněji posouditelné na začátku provádění stavby. Zde však není předvídán žádný úkon státní správy a stavebník tak bude vystaven riziku, že při kolaudaci dojde ke zjištění o neplnění požadavků, ale náprava již bude zcela nemožná, nebo složitá a nákladná.
* Proto je třeba na začátku provádění stavby (u jednoduchých staveb lze posunout až před zahájení hrubé stavby) vytvořit kontrolní bod, kdy bude splnění technických požadavků na základě dokumentace pro provádění stavby posouzeno. Lze tuto odpovědnost přenést na autorizovanou osobu, nicméně při takové změně je třeba vést širokou osvětovou kampaň jak pro stavebníky, tak pro projektanty o tomto novém rozdělení odpovědnosti. Nový zákon by
v tomto měl zohlednit reálné možnosti účastníků výstavby ochránit si vlastní zájmy. Stavební úřad by sice neměl posuzovat naplnění těchto požadavků věcně (což nečiní ani dnes), ale měl by požadovat doložení jejich splnění na začátku provádění stavby.
* Konsolidace technických požadavků do jedné vyhlášky MMR je určitě potřebná (tedy de facto upgrade vyhlášky č. 268/2009 Sb.), protože například hygienické požadavky na větrání pro různé typy budov jsou vzájemně nekonzistentně uvedeny v různých právních předpisech různých resortů. Zároveň je třeba respektovat požadavky složkových zákonů, například zákona o hospodaření energií a jeho vyhlášek č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, a
č. 194/2007 Sb., o pravidlech vytápění (a požadavcích na regulaci technických systémů budovy), které se v současné době novelizují, mj. i podle požadavků přepracované směrnice o energetické náročnosti budov (EU)2018/844. V procesu povolování stavby tak musí stavební úřad vyžadovat doložení splnění i těchto požadavků, a to i při povolování malých novostaveb, například rodinných domů, větších změn dokončené budovy podle definice v zákoně o hospodaření energií a při výměně zdroje tepla.
* Náležitosti a podrobnost dokumentace pro provádění stavby by měla být rozlišena podle typu stavby, například jiná pro rodinné domy a jiná pro větší budovy. Neměla by zbytečně vyžadovat rozpracování nepodstatných detailů, ale musí z ní být zřejmé (posouditelné), zda a jak jsou naplněny technické požadavky na stavbu. Energetický specialista v ní musí najít všechny potřebné údaje pro zpracování průkazu energetické náročnosti.
* Při revizi technických požadavků na výstavbu je třeba zajistit přehledné uvedení požadavků na kvalitu využívané vody (tak, aby byly zřejmé požadavky pro využití dešťové a šedé vody), dostatečné větrání, akustickou pohodu, zajištění dostatečného přirozeného a umělého osvětlení, možnost využití recyklovaných materiálů do výrobků zabudovaných do stavby a vliv budovy na okolí v době letních veder.
* Jako systémové vnímáme sjednocení územní platnosti požadavků na výstavbu, tedy nepřiznáním zmocnění hlavnímu městu pro vydání Pražských stavebních předpisů, ale
s umožněním odchylného řešení některých, v zákoně přesně kategorizovaných, územních požadavků na výstavbu každé obci.
* Dále podporujeme naznačený přístup k odkazům na technické normy a zejména zajištění jejich bezplatné dostupnosti všem účastníkům výstavby. To by se mělo týkat jak norem, na které je
z právních předpisů odkázáno výlučně, tak ale i norem, na které je odkázáno indikativně.
