Komentář k legislativnímu “dekarbonizačnímu balíčku” z pohledu budov

Evropská komise zveřejnila očekávanou druhou část balíčku klimaticko-energetické legislativy Fit-for-55, jehož hlavním cílem je snížení emisí do roku 2030 o 55 % oproti roku 1990 a obecně pak celková dekarbonizace ekonomiky k roku 2050. Od července, kdy byla zveřejněna první část návrhů legislativy, se leccos změnilo. Předně se díky výraznému růstu cen plynu, elektřiny a emisních povolenek v posledních měsících začaly více zdůrazňovat sociální aspekty celého procesu dekarbonizace. Představené návrhy se týkají zemního plynu, ekodesignu, ale i sektoru budov.

Budovy jsou nedílnou součástí snah o snižování emisí. Spotřebuje se v nich asi 40 % celkové konečné spotřeby energie, díky čemuž je sektor zodpovědný za přibližně třetinu emisí v EU. Zároveň jde o sektor s dlouhodobou setrvačností. Problémem tak nejsou nové budovy, které musí splňovat určité standardy na energetickou náročnost, jež se navíc postupně zpřísňují, ale již stojící budovy. Ty je potřeba renovovat. V České republice je průměrné stáří obytných budov 50 let. Předpokládá se, že 80 % ze stávajícího fondu budov zde bude stát i za 30 let, tedy ještě v roce 2050, ke kterému jsou stanoveny závazky. Snížit energetickou náročnost stávajících budov je proto jednou z priorit..

Každých 20 až 30 let projde budova rekonstrukcí. Do roku 2050 tak majitele čeká jedna větší nebo více dílčích renovací, a to ať vlastníky rodinných domů, firemních nebo státních budov. Je však potřeba zajistit, aby renovace proběhly účelně a aby na sebe navazovaly. Tímto směrem míří i návrhy Evropské komise. Státy se mají zaměřit na renovace, podporovat jejich vysoký standard a maximálně pomáhat všem vlastníkům v jejich uskutečnění – odstraňovat legislativní bariéry, poskytovat poradenství a nabízet možnosti jejich financování.

U nových budov Komise pokračuje v dlouho nastaveném směru – efektivnější řešení energetiky budovy a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Po „budovách s téměř nulovou spotřebou energie“, které budou dominantou této dekády, se od roku 2030 mají stavět tzv. „bezemisní budovy.“ Jde o princip, kdy budovy budou muset svou nízkou spotřebu energie z emisních zdrojů kompenzovat výrobou z obnovitelných (bezemisních) zdrojů buď samovýrobou na úrovni budovy nebo na úrovni komunity. Nejedná se tedy o ostrovní nebo soběstačné domy. Jde v zásadě o pokračování současného trendu, jen s novým pojmenováním a o něco přísnějšími parametry. Uvozovky jsou na místě.

Deset let je relativně dlouhá doba, aby se trh na změnu připravil. Kromě zateplení, výměny oken a dalších energeticky úsporných opatření existují i metody optimalizující spotřebu energie jako je EPC, které kromě úspor počítají i s technologickými opatřeními. Za poslední dekádu se právě technologie značně posunuly, ať už mluvíme o domácích zdrojích chlazení a tepla nebo třeba energetickém managementu pro větší typy budov. Navíc se začíná s komunitní energetikou, která teprve čeká na legislativní ukotvení a zjednodušení, ale decentralizace je jasný trend. Budovy se nově chápou jako integrální součást celé energetické sítě, nebudou jen energeticky náročný spotřebič, ale energii mohou i vyrábět.

S principem problém nemáme, ale uvítali bychom větší míru volnosti řešení ve smyslu možnosti mít vyšší spotřebu energie a zároveň ji kompenzovat vyšší výrobou. To by dalo více volnosti stavebně architektonickému konceptu. Záležet bude na detailu metodiky k výpočtu, který se teprve dozvíme a bude se o něm jednat.

Vedle jednotné metodiky pro “bezemisní budovy” návrh počítá i se sjednocenou podobou hodnocení energetické efektivity na škále od A po G napříč EU. To bude pro občany znamenat zjednodušení. Při koupi či pronájmu nemovitosti v jiné zemi pro ně bude snazší se zorientovat. Na druhou stranu to bude pro členské státy jisté administrativní zatížení. V Česku již škálu A-G používáme, takže na tomto poli se nic nezmění. Na Slovensku mají ve škále i třídy A0 a A1. Všude se nicméně změní zatřídění budov, protože třída A bude muset odpovídat standardu pro „bezemisní budovy,“ jde se tedy směrem jako u spotřebičů, kde ta nejvyšší třída bude odpovídat tomu nejlepšímu na trhu.

Ve zveřejněném návrhu je jasně patrné provázání s ostatními částmi balíčku i dalšími politikami. Na navýšení množství a hloubky renovací mají jít prostředky z emisních povolenek a nově z Klimaticko-sociálního fondu. V ČR tímto směrem proudí miliardy již nyní. Pro období do roku 2027, resp. 2030 je možné pro rezidenční sektor využít dotační program Nová zelená úsporám, pro veřejný sektor zase programy OPŽP, Modernizační fond i Národní plán obnovy a pro podnikatelský sektor OPTAK. Ostatní programy na podporu regionů nebo školství zatím s podporou bezemisní a energeticky úsporných opatření vyčkávají, nemělo by se však čekat dlouho, protože vlak ze stanice již vyjel a na přípoje nečeká. 

Pro toto období tak lidé, obce a firmy mohou na některé renovace získat finanční podporu. Podíl renovací je však potřeba výrazně navýšit. Velká pozornost se v tomto směru ubírá i k bankám, které většinu renovací na retailovém trhu financují. Ty mají být i díky Taxonomii a návrhům Komise motivované nabízet výhodnější podmínky právě na renovace, které přinesou více úspor. 

Pro uvedení nové legislativy do praxe budou pro budovy zásadními leitmotivy snižování emisí, energetická optimalizace a důkladné renovace se státní podporou.